Časté otázky na téma zdraví 

Zde je seznam opakovaně kladených otázek za několik minulých let. Tento seznam sestavili vedoucí činitelé DAN a nabízí konkrétní rady (založené na ověřených důkazech), které by si naši členové měli vzít k srdci.

Hledání

Co potřebuji vědět o potápění se s oparem?
Měl byste si dát pozor na následující věci:
  • Vystavování slunci nebo mechanickému tlaku masky a/nebo regulátoru může ránu zhoršit a také může zvětšit strup, což prodlouží celý proces léčby.
     
  • Jestliže rána krvácí nebo je otevřená, existuje ve vodě dost vysoké nebezpečí infekce. Různé bakteriální infekce mohou vývoj oparu zkomplikovat, a proto je důležité důkladně ho umývat vodou a mýdlem a udržovat jej suchý a čistý.
     
  • Jestliže se maska oparu přímo dotýká a rozdírá jej nebo ho dráždí, mělo by se potápění odložit. Totéž platí o regulátoru; jestliže jeho držení opar dráždí, potápění se rozhodně nedoporučuje.
     
  • Kolegové (buddies) by si měli uvědomit, zda bude nutné v případě nouze poskytovat postiženému kamarádovi vzduch z jejich regulátoru (buddy breathing), protože opary jsou vysoce nakažlivé. Jestliže je výbava zapůjčená, je třeba zajistit řádnou dekontaminaci. Navíc je třeba si uvědomit, že i když je to spíše nepravděpodobné, mohla by nastat i potřeba resuscitace. V takovém případě by se mělo zabránit přenosu onemocnění. To by však neměl být problém, protože většina souprav první pomoci obsahuje bariérové pomůcky.
     
  • Nasazením pencikloviru (Denaviru) a dokonasolu (Abrevy) se může změkčit pokožka a urychlit hojení. Pro úlevu lze použít nějakou lokálně znecitlivující látku, např. fenol nebo mentol. Při prvních příznacích oparu navštivte svého lékaře a začněte používat volně prodejné léky; pokud protivirovou léčbu zahájíte během prvních 48 hodin, dojde ke zkrácení doby trvání nemoci. Po jejím ukončení se můžete k potápění vrátit, ale mělo by se tak stát až v okamžiku, kdy vymizely příznaky související s oparem a vy se opět nacházíte v ideálním psychickém i fyzickém stavu.
Jsem instruktor přístrojového i volného potápění. Jeden z mých studentů trpí poruchou zvanou psoriatická artritida a užívá methorexát 15 mg. Chtěl bych vědět, zdali to neznamená kontraindikaci pro rekreační potápění.
Psoriatická artritida je chronické muskuloskeletání zánětlivé onemocnění a jako takové je kontraindikací vůči potápění, protože činí tělo postiženého jedince snadno zranitelným při dekompresním stresu.

Navíc by užívání methorexátu znamenalo další nebezpečí kvůli jeho vedlejším účinkům, ke kterým patří plicní toxicita a myelotoxicita (tj. toxicita vůči kostní dřeni). Proto si určitě nechte potvrdit způsobilost vašeho studenta k potápění u specialisty na potápěčskou a hyperbarickou medicínu.

Mám alergii na latex. Je některá součást potápěčské výbavy vyrobená z latexu? Mám o potápění zájem, ale jestli se při něm používá něco z latexu, tak musím tento sport oželet.
Naprostá většina potápěčské výstroje se vyrábí ze silikonové nebo neoprénové pryže. Latex se zpravidla používá ve výstroji, která je známá pod pojmem suchý oblek. Tyto potápěčské obleky mívají kolem krku a zápěstí vodotěsné těsnící uzávěry.

Ty sice bývají vyrobené z latexu, ale neměly by se stát příčinou toho, že se nebudete potápět. Součásti výbavy, které jsou z latexu, lze totiž nahradit jinými materiály. O přítomnosti latexu ve své vlastní výstroji si můžete rozhodnout sám. Když se však budete potápět někde u výletního rezortu a používat tamní potápěčský člun, občasný styk s latexem nelze vyloučit. Nejdůležitější pro posouzení, zda vám tento problém může zamezit v potápění, je intenzita a závažnost vašich alergických reakcí. Potřebujete-li k tomu nějaké podrobnější informace, kontaktujte naše zdravotní oddělení a poraďte se s našimi odborníky. Dobrým zdrojem informací o vlastnostech a možnostech potápěčské výbavy jsou také obchody s potápěčskými potřebami

Naše dvanáctiletá dcera projevila velký zájem o potápění, proto celá naše rodina nedávno absolvovala úvodní ponor, který nám pomohl zorganizovat náš místní obchod s potápěčskými potřebami. Při fyzické prohlídce dcery vyjádřil pediatr určité obavy v tom smyslu, že si není jist, zdali je přístrojové potápění vhodné pro mladé lidi v době růstu jejich kostí. My ale víme, že se potápění věnuje hodně mladých jedinců. Měli bychom si dělat starosti ohledně růstu a vývoje naší dcery, jestliže se rozhodneme povolit jí potápění?
Všeobecně platí, že skutečné obavy vyvolává jen možná tvorba mikrobublinek v krevním oběhu potápěčů. Často je nazýváme „tichými bublinkami“, které se neprojevují žádnými zjevnými příznaky, ale které se v krevním oběhu mnoha potápěčů skutečně vyskytují. Nikdo neví, jak dalece se tyto bublinky tvoří u mladých potápěčů. Teoreticky mohou tyto bublinky omezovat tok krve v tepnách vyživujících epifyzární ploténky (také známé pod pojmem růstové ploténky).

Tento proces by mohl být příčinou ohniskových oblastí poznamenaných avaskulární nekrózou (infarktem kostí) nebo úhlovou deformitou při vývoji dlouhých nosných kostí.
Obzvláště je ohrožena hlavice femuru (stehenní kosti), distální femur a proximální tibie.
Mladiství by měli dodržovat pravidla podle programů určených speciálně pro mladé potápěče tak, aby bylo zabráněno nadměrnému vystavení se působení dusíku omezením hloubky, délky i počtu ponorů, a také dodržením maximálních přestávek mezi ponory, které jsou potřebné k vytěsnění plynů.
I když jsou zmíněné obavy spíše teoretické, doporučujeme mladým potápěčům dodržovat spíše konzervativní potápěčské praktiky.

Manželka velice ráda cestuje do exotických destinací a můj předchozí lékař mi vždy dával antibiotika pro případ onemocnění na nějakém odlehlém místě. Nyní mám nového obvodního lékaře a ten mi je odmítá předepsat. Co doporučuje DAN?
Již nějakou dobu se z důvodu rostoucí antibiotické rezistence prosazuje mnohem konzervativnější přístup k předpisování antibiotik „pro všechny případy“. Mnoho onemocnění je virového původu a v takových případech antibiotika nepomáhají.

Jestliže někde na cestě onemocníte, nejlepší je vyhledat místního lékaře, ten by měl znát běžné patogeny, které způsobují problémy v oblasti, kde se právě nacházíte.
Při cestování je vaší nejlepší ochranou proti onemocnění důkladné mytí rukou, pečlivý výběr vody a jídla, předchozí příslušné očkování a přijetí vhodných opatření v oblastech, kde mohou člověka infikovat komáři a/nebo jiní přenašeči.

Chystáte-li se vyjet do oblasti, kde se kvalitní zdravotní péče nedostává, prodiskutujte své plány se svým lékařem nebo navštivte kliniku specializující se na cestovatelskou medicínu. Lékař vám může také doporučit léky, které byste si měl vzít s sebou a kdy je užívat.

Můj lékař mi nedávno předepsal Coumadin (warfarin). Může mi užívání tohoto léku působit problémy?
U lidí užívajících warfarin nebo jiné léky proti srážlivosti krve existuje riziko nekontrolovaného krvácení. Nicméně mnozí jedinci, kteří jsou na antikoagulační léčbě — včetně potápěčů — si pečlivě kontrolují svůj protrombinový čas (tj. čas, za který se vytvoří koagulum) a za předpokladu správného chování nemusí být vystaveni nadměrnému riziku.

Někteří lékaři jsou přesvědčeni, že pro pacienty, kteří berou léky proti srážlivosti krve, je potápění zbytečně rizikové, proto je nedoporučují, ale DAN si není vědomá žádných statistik, které by prokazovaly, že sportovní potápěči čelí kvůli této medikaci nějakému zvýšenému riziku komplikací.

Někteří lékaři vyškolení v potápěčské medicíně rekreační potápění potápěčům léčeným warfarinem schvalují, ovšem při splnění následujících podmínek:

  • Původní zdravotní problém, kvůli kterému je potřeba antikoagulační medikace, nevystavuje pacienta zvýšenému riziku nehody, poranění nebo dalších zdravotních problémů při potápění.
     
  • Pacient si je vědom možného rizika a upravuje svůj způsob potápění tak, aby snížil riziko ušních, dutinových a plicních barotraumat, ale i „běžného“ fyzického zranění. K tomu patří i nutnost vyhýbat se příliš násilnému vyrovnávání tlaku ve středním uchu – tito lidé musí vyrovnávat tlak snadno a rychle.
     
  • Pacient se potápí konzervativně a plánuje si krátké ponory s mělkými profily, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí dekompresního onemocnění, které by mohlo být provázeno krvácením ve středním uchu nebo v míše.
     
  • TPacient se vyhýbá potápění za okolností, za kterých by byl omezený přístup k adekvátní lékařské pomoci.
     
  • Zdravotní odborníci DAN jsou připraveni toto téma prodiskutovat přímo s vámi nebo s vaším lékařem, proto neváhejte a zavolejte nám.
Nedávno mi byl diagnostikován Raynaudův syndrom. Jsem velmi aktivní potápěč. Mohu v potápění pokračovat?
Raynaudův syndrom (někdy také označovaný jako Raynaudův fenomén) oslabuje účinný tok krve do končetin, hlavně do prstů na rukou a na nohou. Výsledkem je pocit chladu a zbělení prstů na obou končetinách, následované bolestí a zarudnutím, když se do těchto částí těla krev vrací.

Zmíněný problém bývá zapříčiněn zúžením cév chladem, stresem nebo z nějakého jiného důvodu.
Příznaky bývají často mírné.
Raynaudův fenomén se sice může vyskytovat jako izolovaný problém, ale častěji souvisí s autoimunitními poruchami pojivové tkáně, jakými jsou např. sklerodermie, revmatická artritida a lupus (tj. chronické zánětlivé onemocnění). Pokud se Raynaudův syndrom projevuje silně, představuje pro potápěče riziko, neboť takový jedinec může během ponoru ztratit funkčnost i obratnost prstů a rukou. Jestliže u někoho vyvolává příznaky chlad, stane se tak pravděpodobně i ve studené vodě. Takoví jedinci by se měli vyhýbat vodě chladné natolik, že by vyvolala příznaky v ruce nekryté rukavicí.

Bolest by mohla být tak silná, že by potápěč vůbec nemohl ruce používat. Méně postižení jedinci se však mohou pohybovat pod vodou víceméně normálně. Pacientům se silným postižením se předepisují blokátory kalciových kanálů. Závažným vedlejším účinkem může být závrať při postavení se z polohy vsedě nebo vleže.

Lze se potápět i po mrtvici?
Mozková příhoda, ať již je způsobena snížením přívodu krve do mozku, nebo krvácením do mozku, poškozuje část mozku a obojí mívá podobné následky. Případy mrtvice bývají různě závažné a jejich intenzitě odpovídá rozsah a místo postižení.
  1. Mrtvice postihuje většinou starší lidi. Zpravidla se jedná o jedince s pokročilým onemocněním koronárních tepen (ischemickou chorobou srdeční), u kterých existuje větší nebezpečí další mozkové příhody nebo infarktu.
     
  2. Rozsah postižení způsobený mrtvicí (např. ochrnutí, ztráta zraku) může ovlivnit způsobilost k potápění.
     
  3. Intenzivní fyzická zátěž, zvedání těžkých předmětů a používání manévru Valsalva k uvolnění tlaku v uších při potápění, to vše zvyšuje arteriální tlak v hlavě, což zvyšuje pravděpodobnost opakovaného krvácení.
     
  4. I když potápění znamená vystavování se zvýšenému parciálnímu i hydrostatickému tlaku, samotnou mrtvici nezpůsobuje.
     
  5. Zcela nepochybně se při potápění jedinec, který zažil mozkovou příhodu, vystavuje zvýšenému riziku. Existují však i výjimečné případy, například mozkové krvácení u mladého člověka, kterému byla opravena vadná tepna a přetrvává jen velmi malé poškození. Takový stav umožňuje návrat k potápění s poměrně malým rizikem. Každý případ vyžaduje individuální rozhodnutí, které by měl postižený jedinec učinit po poradě se svým ošetřujícím lékařem, se svou rodinou i s potápěčskými kolegy. Rovněž se doporučuje poradit se s neurologem dobře seznámeným s potápěčskou medicínou.
     
Před 10 měsíci mi byla diagnostikována temporální arteritida a začal jsem užívat vysoké dávky prednisonu (nebo kortizonu) (60 mg/denně). Dávky prednisonu se každý měsíc snižují. Nyní užívám 15 mg denně a cítím se dobře. Je toto onemocnění kontraindikací pro rekreační potápění? Neměl bych své ponory omezit maximálně do hloubky 20 metrů?
Co se týče rekreačního potápění, o interakci kortizonu, arteritidy obřích buněk (také známé pod pojmem temporální arteritida) a potápění se toho moc neví.

V tomto případě se vyplatí opatrnost. Nemyslím si, že by se měly objevit nějaké velké problémy, ale omezit hloubku i čas pod vodou mi připadá jako moudré rozhodnutí.

Loni v říjnu jsem byl hospitalizován kvůli akutnímu koronárnímu syndromu, podstoupil jsem koronární angioplastiku a byl mi implantován potahovaný koronární stent uvolňující léky (DES). Výsledky angioplastiky byly vynikající a bez jakýchkoli komplikací. Můj echokardiogram, který při příjmu naznačoval hypokinézu, ukazoval při propuštění normální pohyb všech původně hypokinetických segmentů. V únoru jsem absolvoval první rutinní kontrolu i s vyšetřením EKG, druhou kontrolu pak v květnu i s kardiopulmonálním zátěžovým testem (CPET). Výsledky ukázaly následující: test byl negativní a zátěžový test při maximálním úsilí po vysazení metoprololu také neprokázal indukovatelnou ischémii myokardu. Existují pro mne nějaké kontraindikace v souvislosti s potápěním?
Sice jste absolvoval klinická vyšetření i kontroly, ale neučinil jste jeden zásadně důležitý krok, což je návštěva specialisty na hyperbarickou medicínu, neboť jen ten může posoudit vaši způsobilost k potápění.

Navíc je třeba si uvědomit, že ponory, které budete moci od nynějška provádět, by se neměly uskutečňovat v proudech a ve studených vodách. Samozřejmě byste se měl věnovat pouze rekreačnímu potápění do maximální hloubky 30 metrů a bez dekomprese.

V kurzu potápění na otevřené vodě mám studentku, která má silikonové prsní implantáty. Chtěl bych vědět, zdali pro ni platí nějaká omezení, co se týče hloubky (tlaku), a také kvůli dusíku, který silikon vstřebá
O odolnosti silikonových implantátů při potápění se toho moc neví. Většina dostupných informací se týká prsních implantátů a v zásadě ukazují, že jsou bezpečné a spolehlivé. Doporučená opatření jsou spíše obecné a technické povahy.

Samozřejmě existuje možnost, že se uvnitř implantátů budou tvořit bublinky inertního plynu, ale tato skutečnost není nijak závažná, protože se zmíněný jev odehrává uvnitř implantátů a tudíž nezpůsobuje žádné zranění.
Týká se to jak implantátů zhotovených pouze ze silikonu, tak i implantátů vyplněných fyziologickým roztokem.

Neexistují žádné statistické a/nebo vědecky podložené informace o výplních měkkých tkání nebo o injekčních implantátech, které by třeba jen teoreticky naznačovaly, že by zde mohlo existovat nebezpečí lokalizované produkce bublinek ve větší míře, než v okolních tkáních.

Vezme-li se však v úvahu skutečnost, že výplň se injekčně aplikuje do tkáně a poté se může volně přesouvat do okolních oblastí, je možné, že zde dojde k výměně plynu, avšak bez nějakého významného nebezpečí poškození.

Mám prsní implantáty. Chci se naučit potápět, ale mám strach, co s mými implantáty udělá tlak. Byl na toto téma proveden nějaký výzkum
Testovaly se tři druhy: silikonové, solné a plněné směsí silikonu a soli. Při těchto pokusech se simulovaly různé profily rekreačního přístrojového potápění, a to jak z hlediska hloubky, tak i délky ponoru. Nárůst velikosti bublinek byl nevýznamný (o jedno až čtyři procenta) jak v případě solných, tak i silikonových gelových implantátů, rozdíly závisely na hloubce a délce ponoru.

Implantáty plněné směsí silikonu a soli prokazovaly největší změnu objemu. Tvorba bublinek v implantátech vedla jen k velmi malému nárůstu objemu, což znamená, že poškození implantátů a/nebo okolní tkáně prakticky nehrozí.

I když se nějaké bublinky v implantátu vytvoří, časem zmizí. Jestliže uběhlo od operace dost času a vrátila jste se k normálním činnostem, aniž by hrozila infekce, můžete začít i s přístrojovým potápěním.

Prsní implantáty nepředstavují v souvislosti s potápěním žádný problém, a to ani co se týče vstřebávání plynu, ani změny velikosti, proto nepředstavují žádnou kontraindikaci pro aktivní účast na rekreačním přístrojovém potápění. Doporučujeme však vyhnout se kompenzátorům vztlaku s popruhy svírajícími hrudník, které by mohly vytvářet nežádoucí tlak na švy a tím zvýšit nebezpečí protržení

S přibývajícím věkem si dělám starosti, jak to bude s mým potápěním. Ovlivní mou způsobilost potápět se ztráta kostní hmoty následkem osteoporézy?
Dosud nebyla studována dostatečně velká skupina žen, které: prodělaly menopauzu a je u nich riziko rozvoje osteoporézy (k menopauze dochází asi ve věku 50 let, osteopenie začíná zpravidla ve věku 60-65 let a zlomeniny se vyskytují kolem 70.-75. roku); měly dostatečné zkušenosti s potápění, vč. dostatečného počtu ponorů do velkých hloubek, které by je predisponovaly k rozvoji osteonekrózy.

Proto nejsou k dispozici údaje o souvislosti osteoporózy a osteonekrózy u žen, nebo mužů v rizikovém věku.

Patofyziologické mechanismy vedoucí k osteoporéze a k osteonekróze jsou totiž odlišné.

K osteoporóze dochází následkem snížení činnosti osteoblastů (tj. aktivních kostních buněk tvořících základní kostní hmotu) a poměrným zvýšením aktivity osteoklastů (tj. buněk, které kost „rozpouštějí“), což má za důsledek kostní resorpci a demineralizaci. Spouštěcím mechanismem osteonekrózy je infarkt mikrocirkulace kosti.
Ženy jsou vystaveny zvýšenému riziku osteoporézy proto, že po celý život mají maximální množství kostní hmoty menší, než je tomu u mužů, ale také proto, že ztráta produkce estrogenů během menopauzy velmi urychluje tempo demineralizace kostní hmoty.

Jediné, co k tomu můžeme říci, je doporučit, aby se ženy potápěly co nejkonzervativněji a tím se snažily minimalizovat riziko osteonekrózy, která by přispívala k již tak zvýšenému nebezpečí zlomenin vyplývajícímu z rozvoje osteoporézy typu I související s úbytkem estrogenu.

Dostal jsem pozvánku na víkend s potápěním ve španělském El Hierro. Potápěči však budou ubytováni ve výšce 1000 metrů nad mořem. Mají se provádět 2-3 ponory denně, do různých hloubek, vše v povolených mezích. Jak dlouho by měla trvat alespoň minimální odpočinková přestávka u hladiny, než se vydáme na výstup k ubytování?
Upozorňujeme, že změna nadmořské výšky po ponoru o více než 700 metrů se považuje za stejné riziko, jako cestování letadlem. Protože váš výškový rozdíl bude 1000 metrů, vztahuje se toto nebezpečí i na vás.

Nejopatrnější postupy doporučují před letem (nebo před výstupem např. do hor) počkat 24 hodin, ale pravidla stanovená nadací DAN a Společností pro podvodní a hyperbarickou medicínu (Undersea and Hyperbaric Medical Society) pro cestování letadlem a do výšek (Sheffield a Vann, 2004) jsou následující:

  • po jednom ponoru do hloubky bez nutné dekompresní přestávky: 12 hodin,
  • po opakovaných ponorech nebo několika dnech potápění: 18 hodin,
  • po dekompresních ponorech (plánovaných i neplánovaných): podstatně déle než 18 hodin.  

 

To znamená, že po 2-3 ponorech denně byste měl čekat nejméně 18 hodin.
Jelikož to ve vašem případě není možné, důrazně doporučujeme, abyste své potápění omezil na jeden ponor denně tak, abyste mohl setrvat u hladiny dostatečně dlouhou dobu, jinak byste musel změnit místo ubytování.

Při posledním ponoru jsem narazil na mořského ježka a do stehna se mi dostalo několik bodlin. Nedokázal jsem vytáhnout úplně všechny, tak jsem je tam nechal a domníval se, že prostě vypadnou samy od sebe, jenže dosud tam vězí a někdy mi stehno naběhne. Můžete mi prosím poradit, co s tím mám dělat?
Jedná-li se skutečně o malé zlomky, tak je tělo postupně vstřebá.

Jestliže se však jedná o velké části bodlin, měl byste zajít k lékaři, aby vám je odstranil, jinak se kolem nich vytvoří granulomy, které sice nejsou nijak zvlášť nebezpečné, ale mohou zanechat pod kůží viditelné boule.

Před čtyřmi dny jsem se dostal ve Středozemním moři do kontaktu s medúzou. V lékárně mi poradili, abych použil desoximetazonový kožní krém Flubason (0,25 %), ale tento přípravek mi od podráždění a svědění moc nepomáhá. Existuje něco, čím bych mohl léčbu podpořit?
V těchto případech spočívá běžná terapie hlavně v použití kortikoidních mastí nebo krémů, v případě hrozící infekce se navíc používají antibiotika, nicméně vaše situace takové nebezpečí nenaznačuje.

Několikadenní svědění je zcela normální, navzdory nasazené léčbě. Kdyby to bylo až příliš nepříjemné, vyhledejte lékaře, aby vám předepsal silnější kortikoidní mast, na svědění byste mohl použít krém s lokálně znecitlivujícím účinkem na bázi xylokainu nebo lidokainu (dostupné pouze na předpis).

Proč nemohu použít čisticí tlačítko svého náhradního regulátoru pro poskytnutí záchranného dýchání zraněnému potápěči? Připadá mi to snazší než nasazovat kapesní obličejovou masku.
Použití čisticího tlačítka druhého stupně regulátoru se sice opakovaně doporučovalo, ale bohužel veškeré výhody, které tato metoda poskytování záchranného dýchání nabízí, jsou převáženy riziky a komplikacemi, které jsou s ní spojené. Jestliže náustek regulátoru již není v ústech bezvědomého potápěče, může být jeho nasazení obtížné a časově náročné.

Bez pořádného utěsnění a nějakého prostředku pro uzavření nosních dírek postiženého potápěče skončí všechny pokusy zásobit jej vzduchem neúspěchem. Ale i v případě, kdy se podaří náustek úspěšně zasunout potápěči do úst, stále existuje nebezpečí, že se mu zároveň zasune bezvládný jazyk dozadu do hrdla, čímž se mu zablokuje dýchací cesta.
I když má potápěč náustek regulátoru v ústech v poloze, která neblokuje dýchací cestu, existuje další problém, a sice se správným přívodem vzduchu. Pomocí čisticích tlačítek se přívod vzduchu nedá správně a přesně regulovat.


Tato tlačítka vlastně eliminují funkci druhého stupně, kdy přechodný tlak plynu klesá na tlak okolní, proto se postiženému potápěči dopravuje přechodný tlak přímo z prvního stupně. Přívod dýchacího plynu do plic pod vysokým tlakem může plíce přetlakovat a způsobit závažné zranění.
Jestliže dýchací cesta nezůstává správě průchozí (otevřená), dýchací plyn dodaný čistícím tlačítkem může být vháněn do žaludku, který se začne roztahovat.

Takový stav může vyvolat u potápěče opakované zvracení, které zase následně ztíží průchodnost dýchacích cest s možným následkem vdechnutí zvratků.
Poskytování záchranného dýchacího plynu pomocí kapesní masky nebo nějakým podobným způsobem umožňuje získání hmatatelné zpětné vazby sledováním změn tlaku potřebného k zavzdušňování plic; dodávání záchranného dýchacího plynu přes čisticí ventil tuto důležitou zpětnou vazbu neposkytne. Použití čisticího ventilu regulátoru rovněž předem zamezuje možnost dodávky plynu se 100 % kyslíku.
Záchranné metody, které se v současnosti vyučují prakticky ve všech potápěčských organizacích, jsou výsledkem dlouholetých zkušeností.
Čisticí ventily nebyly nikdy vyvinuté a zkonstruované tak, aby fungovaly jako záchranné přístroje. Potřebujete-li zavzdušnit zraněného potápěče, použijte ověřené metody.

Zajímalo by mne, zdali se hluboké zastávky vždy doporučují i pro rekreační potápěče, jestli hloubka hluboké zastávky musí být v polovině maximální dosažené hloubky nebo při polovině maximálního dosaženého tlaku a zdali se při opakovaných ponorech v jeden den doporučuje pokaždé takovou hlubokou zastávku absolvovat.
Provedení hluboké zastávky v polovině maximálně dosažené hloubky při rekreačním ponoru během výstupu
  • významně snižuje množství bublinek inertního plynu zjištěné Dopplerovým skenem po ponoru;
  • snižuje tlak inertního plynu v „rychlých“ tkáních, který koreluje s výměnou plynu, ke které dochází v míše;

autoři vědeckých publikací zabývajících se touto tématikou došli k názoru, že hluboká zastávka může snížit pravděpodobnost vzniku dekompresního onemocnění

Obracím se na vás s prosbou o poskytnutí informací ohledně slučitelnosti trombofilie s přístrojovým potápěním. Mé partnerce, která je potápěčkou stejně jako já, byla během několika rutinních vyšetření diagnostikovaná trombofilie (homozygotní mutace C677T v genu MTHFR). Je jí 41 let, nekouří, žije zdravě, sportuje a nikdy nezažila žádnou kardiovaskulární trombotickou příhodu. Zajímalo by mne, zdali nyní (tj. po zjištění této diagnózy) může pokračovat s potápěním.
Za účelem odpovědného posouzení, zdali existuje skutečné nebezpečí, nebo pouze potenciální možnost vyššího rizika tromboembolické příhody v důsledku této mutace, doporučujeme komplexní vyšetření na specializovaném hematologickém pracovišti.

Teoreticky může být vaše partnerka náchylnější k rozvoji dekompresního onemocnění, proto byste se měli snažit snížit toto nebezpečí přijetím příslušných preventivních opatření (hlavně co se týče profilů ponorů).

Níže uvádíme charakteristické rysy profilů ponorů s nejnižší tvorbou bublinek:

  • neplánujte ponory s povinnými dekompresními zastávkami,
  • vyhněte se co nejvíce opakovaným ponorům nebo, chcete-li se potápět opakovaně, naplánujte si dostatečně dlouhé přestávky na hladině (alespoň 3 hodiny, ale raději ještě delší),
  • omezte čas u dna na nejvýše 70% času bez dekomprese signalizovaného vaším počítačem při dosažení maximální hloubky (nebo času uvedeného v potápěčských tabulkách),
  • ponor provádějte tak, že hned zpočátku dosáhnete největší hloubky a potom „stoupejte“; určitě nesetrvávejte v nízkých hloubkách s tím, že později se znovu ponoříte hlouběji,
  • jestliže váš potápěčský počítač umožňuje pokročilé nastavení, nastavte GF Low (nízký faktor přechodu) na méně než 30 a GF High (vysoký faktor přechodu) na 70,
  • je-li to možné, používejte obohacené směsi vzduchu a nastavte počítač (nebo používejte potápěčské tabulky) tak, jako kdybyste se potápěli pouze se vzduchem.
Nedávno mi můj lékař implantoval defibrilátor. Až se po tomto zákroku zotavím, jakou mám šanci na návrat k potápění? Bylo mi řečeno, že to funguje také jako kardiostimulátor.
Tyto implantované přístroje pomáhají pacientům ohroženým komorovou tachykardií, komorovou fibrilací nebo jinými poruchami srdečního rytmu, které mohou vést k náhlé srdeční zástavě. Kardiostimulátor zvyšuje tepovou frekvenci pacienta, jestliže je nepřiměřeně pomalá. Ať již je defibrilátor kombinován s kardiostimulátorem, nebo bez něj, používá se k úpravě srdeční arytmie, která ohrožuje život pacienta. Lékařští odborníci specializující se na potápěčskou medicínu zastávají názor, že vzhledem k možnému ohrožení života se jedinci s těmito implantovanými přístroji potápět nemají.

Uvedené přístroje mají zabránit náhlé srdeční zástavě, ale i srdce samotné může být v tomto případě ve špatném stavu, což je neslučitelné s bezpečným potápěním.

Potápění je určitou formou relaxace, ale tato činnost s sebou nese pro srdce větší zátěž. A srdce má dokázat účinně reagovat na jakýkoli zvýšený nárok, zvláště v nouzových situacích.
Srdce, které je náchylné k arytmiím ohrožujícím život, má zřejmě nějaké trvalé poškození vzniklé ischemickou chorobou srdeční nebo jiným onemocněním. Tento stav má dopad na srdeční svalovou tkáň (myokard), nebo na převodní systém srdeční.

Pokud kardiolog potápěči doporučí omezení fyzické zátěže, v podstatě to znamená, že mu další potápění rozhodně nedoporučuje.“

Je zobrazeno 1 - 20 položek z celkového počtu 60.