V současné době se potápění věnuje stále více starších zájemců. Tito lidé si chtějí co nejintenzivněji užít svůj stále ještě aktivní čas a své potápěčské destinace si často volí v tropických nebo subtropických oblastech, kde tráví poměrně dlouhá období.
Neustále přibývá i potápěčů nováčků staršího věku, a to nejen na velkých potápěčských expedicích. Je všeobecně známo, že starší potápěči vyhledávají spíše zábavu než dobrodružství. Také se potápějí bezpečněji, jsou opatrnější a zpravidla bývají i mnohem zkušenější. Rovněž mnohem ochotněji a odpovědněji dodržují různá omezení potápěčských aktivit v případě, že musí respektovat nějaká svá fyzická omezení.
S přibývajícím věkem se pojí častější chronická onemocnění, což zpravidla vede k průběžnému užívání léků. Taková medikace musí být s potápěním slučitelná. To se také týká různých zdravotních pomůcek a přístrojů, např. kardiostimulátorů.
V takových případech je nutno se poradit s lékařem - odborníkem na potápění. Při posuzování způsobilosti k potápění musí zmíněný lékař zvážit typická omezení související s vyšším věkem:
- sníženou fyzickou kondici
- menší sílu i vytrvalost
- změněnou funkci plic
- delší čas potřebný na zareagování
- sníženou odolnost na chlad
Již samotné ponoření může vyvolat určité fyzické reakce. Následkem mohou být neblahé dopady zvláště na starší potápěče.
- hromadění tekutin ve středu těla
- stažení krevních cest pokožky
- významně silnější vylučování moči
Nevyhnutelným důsledkem těchto dopadů souvisejících s ponorem je výrazný úbytek tekutin. To může mít hodně nepříjemné následky, hlavně pak u starších lidí, kteří tak jako tak pijí méně „než je zdrávo“. V letním tropickém a subtropickém klimatu může rychle dojít k dehydraci, která zapřičiní vážné potápěčské nehody. „Hustá krev” totiž nemůže dostatečně přispívat k odstraňování inertního plynu. Nepříznivé dopady spojené s ponory jsou obzvláště nebezpečné pro kardiovaskulární soustavu. Přesun tekutin do středu těla nutí srdce k náhlému zvýšení výkonu. A dojde-li zároveň ke snížení kožního krevního oběhu, musí se srdce vyrovnávat s ještě větším odporem.
Přímými možnými následky pak jsou:
- akutní vysoký krevní tlak
- oběhové poruchy
- vyvolání srdeční arytmie
- akutní bezdechost
Předchozí srdeční onemocnění může zapřičinit ve vodě a pod vodou nejen vážné zdravotní problémy, ale může vést i ke zvýšenému nebezpečí utonutí a k náhlé srdeční smrti.
- provádějte kratší ponory do menších hloubek
- respektujte bezpečnostní zastávky a vystupujte k hladině pomaleji
- zredukujte opakované ponory
- namísto vzduchu používejte jako dýchací plyn Nitrox
Před potápěním se dostatečně zavodněte.
TIP: dobrá tvorba slin naznačuje správnou hladinu tekutin
- Nevystavujte se záměrně přílišné fyzické zátěži
- Potápějte se uvolněně, abyste se vyhnuli stresu
To záleží spíše na biologickém než skutečném stáří.
Ale nejpozději od věku 40 let by mělo být potápěčské zdravotní vyšetření důkladnější a zaměřené jako na „staršího potápěče“, který již překročil 55 let.
To vám řekne tělo. Skutečný věk nerozhoduje.
Co se týče zdraví – jakmile tělo začne vysílat signály ve smyslu, že potápění začíná být obtížné a/nebo pobyt pod vodou již není příjemný, je načase začít uvažovat o ukončení této aktivity.
Nemusí tomu tak nutně být. V každém případě však mohou významně snížit nebezpečí dekompresního onemocnění důkladnou hydrací před ponorem.
Změny v plících u staršího člověka toto nebezpečí teoreticky zvyšují. Ale dá se tomu odpomoci pomalejším stoupáním k hladině a dodržováním bezpečnostních zastávek.