Časté otázky na téma zdraví 

Zde je seznam opakovaně kladených otázek za několik minulých let. Tento seznam sestavili vedoucí činitelé DAN a nabízí konkrétní rady (založené na ověřených důkazech), které by si naši členové měli vzít k srdci.

Hledání

Po jednom nedávném ponoru jsem si všimnul, že mám oči podlité krví a kolem očí tmavé kruhy. Slyšeli jste někdy o tom?
Stejně jako v nosních dutinách a v uších, musíme při sestupu vyrovnávat tlak i ve vzduchových prostorech pod maskou. Nevyrovnání tlaku exhalací nosem může vytvořit v masce negativní tlak.

Negativní tlak má za následek sání. Potápěči tomu říkají „vmáčknutí masky“, které může zapříčinit různé druhy barotraumatu měkkých tkání obličeje a očí.


Měkká tkáň kolem očí nateče (jedná se o tzv. periorbitální edém) a změní barvu do červena nebo připomíná barvu modřiny (tady jde o tzv. ekchymózu).
Oči se mohou jevit jako podlité krví. Pokud oči nebolí a nedostaví se problémy s viděním, takovéto obličejové trauma se nijak speciálně neléčí. Zranění způsobená vmáčknutím masky mohou přetrvávat dva týdny i déle.

Tělo postupně vstřebá ekchymózu i edém. Pře zlepšením stavu se může zjev postiženého jedince dokonce ještě zhoršit. V případě bolesti očí nebo zhoršeného vidění (např. rozmazaného pohledu nebo zúženého zorného pole) by se však měl neodkladně vyhledat oční specialista. Takto závažné příznaky však bývají při „pouhém“ vmáčknutí masky spíše vzácné.
Nejlepší pomocí proti vmáčknutí masky je prevence. Exhalace nosem během sestupu (jak se to dělá např. při manévru Valsalva) riziko obličejového traumatu výrazně snižuje.


Asi před měsícem jsem provedl dva ponory. První byl do hloubky 27 metrů na 20 minut, druhý do 11 metrů na 35 minut. Dodržoval jsem limity podle svého počítače, neabsolvoval jsem žádnou bezpečnostní zastávku, je však možné, že jeden výstup byl trochu rychlejší. Asi čtyři dny od potápění jsem se cítil dobře, ale potom mne začal silně bolet loket. Když tuto paži nepoužívám, nic mne nebolí. Při pootočení zápěstí nebo ohnutí lokte však stále pociťuji tupou bolest. Může to nějak souviset s mými posledními ponory?
Jestliže jste neměl žádné příznaky celé čtyři dny od provedených ponorů, pak to zřejmě s dekompresním onemocněním nesouvisí. Dusík, který jste absorboval během ponorů, se chová podle neměnných fyzikálních zákonů – nemůže přetrvávat v tělesných tkáních, jakmile jeho parciální tlak v okolním vzduchu, který dýcháme, klesne na úroveň tlaku u mořské hladiny.

I když dusík odchází z těla mnohem pomaleji, než se do něj dostává, přesto ho musí opustit. Po ponoru by se měla hladina dusíku ve vašem těle dostat do rovnováhy se vzdušným dusíkem nejpozději během 24 hodin.
Jestliže se bolest dostavuje pouze při pohybu postiženého kloubu, pak se pravděpodobně jedná o namožení svalu, nebo o nějaké jiné zranění.

Bolest související s dekompresním onemocněním se pohybem (nebo nehybností) neovlivňuje a zůstává stálá.
Možnost opětovně vyvolat bolestivý příznak pohybem naznačuje nějaké natažení nebo namožení vyvolané opakovaným pohybem. Jestliže jste zatím nenavštívil svého lékaře, měl byste tak učinit.
Příslušná terapie by měla zabránit poruše trvalejší povahy.


Minulý týden jsem dostal akvárium se slanou vodou s mořskou sasankou a malým perutýnem. Viděl jsem tu rybku plavat skrze sasanku a obával jsem se, že by mohla rostlinku poškodit, tak jsem do akvária sáhnul a perutýna odstrčil. Ten mne přitom bodnul do prstů, které mám nyní oteklé a také mám na nich puchýřky. Mohu s tím něco dělat?
Perutýni, ropušnice nebo odranci mají hřbetní, anální a pelvické ostny, kterými se dostává jed z jedových žláz do bodné rány. Běžnou reakcí je zarudnutí nebo prudké zbělení, otok a puchýřky (hlavně po bodnutí perutýnem). Zranění mohou být velmi bolestivá a někdy dokonce ohrožují život (hlavně po bodnutí ropušnicí).

Léčba

Výraznou úlevu od bolesti v případě bodnutí perutýnem může přinést smáčení v čiré horké vodě snesitelné teploty (43.3 až 45 ˚C); tento postup sice není příliš účinný na bolest vzniklou po bodnutí ropušnicí a téměř vůbec nezabírá po bodnutí odrancem, ale i v těchto případech by se oplachování mělo provádět, protože teplo může inaktivovat některé škodlivé složky jedu.
Jestliže postižený jedinec zažívá pocity omámení (intoxikace) a slabosti, zvrací, krátí se mu dech, nebo dokonce ztrácí vědomí, měla by se okamžitě vyhledat profesionální zdravotní pomoc.
Rána se léčí standardním způsobem, to znamená, že na puchýřky by se mělo aplikovat povrchové antiseptikum (např. stříbrný sulfadiazenový krém nebo bacitracinová mast) s následnými každodenními převazy.
Bodnutí ropušnicí často vyžaduje týdny až měsíce léčení, proto je nutný lékařský dozor. Lékaři mají také k dispozici antisérum, které pomáhá zvládnout zranění po bodnutí obávaným odrancem.“


Je bezpečné potápět se s protrženým ušním bubínkem?
Protržená membrána ušního bubínku může být způsobená potápěním, ale také něčím jiným, co nemá s potápěním nic společného. Většina traumatických perforací se vyléčí spontánně.

Po uplynutí „určité“ doby od vyléčení se můžete k potápění vrátit, ale předpokladem je, aby váš lékař posoudil, zda jste dokonale vyléčeni a nevyskytuje se u vás problém s Eustachovou trubicí.
Tou „určitou“ dobou se obvykle myslí dva měsíce od vyléčení. V případě, že se poranění nehojí, může korekci provést ušní chirurg.
Po takovém zákroku platí stejné pravidlo o dodržení potřebného času na úplné vyléčení, jaké je uvedeno shora. Není-li průběh léčby uspokojivý, je důležité zkontrolovat, zdali neexistují nějaké chronické problémy s nosními dutinami.
Chronické perforace, které se neléčí, jsou jednoznačnou kontraindikací k potápění.

Někdo sice občas tvrdí, že takto postižení jedinci by mohli své problémy řešit ušními ucpávkami, ale kdyby v takovém případě došlo k průsaku vody, mohlo by to způsobit vážnou infekci.


NEJDE o naléhavý případ, ale mám následující dotaz: Jsem hudebník (hraji na saxofon, flétnu a klarinet) a chtěl bych vědět, jak dlouho mám počkat s hraním na některý z těchto nástrojů po potápění, abych se nevystavil zvýšenému riziku dekompresní příhody. Je známo, že po ponoru se nedoporučuje fyzická zátěž. Vždycky čekám, dokud mně můj potápěčský počítač Galileo Sol neukáže, že již neprobíhá žádná desaturace. Existuje pro tyto situace nějaké doporučení?
V případě dechových nástrojů souvisí nebezpečí s možným zvýšením vnitrohrudního tlaku, které by mohlo vést ke zvýšené míře arterializace kolujících žilních bublinek a to jak v případě srdečního nebo plicního cévního zkratu, který umožňuje, aby krev zčásti obcházela plíce a rovnou pronikala do velkého krevního oběhu, tak i co se týče normálních anatomických poměrů.

Děje se tak z důvodu přítomnosti velkého množství embolů žilního plynu, které zvyšují tlak v pravé komoře a tím i v plicích. Určitě neuděláte chybu, jestliže počkáte na úplnou desaturaci podle potápěčského počítače Galileo, jedná se však jen o orientační informaci.
Je třeba se řídit podle přítomnosti žilních plynových embolů.
Ty mizí z krevního oběhu při rekreačních ponorech po třech hodinách od vynoření, nicméně v tomto případě je vhodnější prodloužit bezpečnostní pauzu na 4-6 hodin, jak je tomu i u pokročilých a/nebo technických ponorů.


Mohou se lidé s kochleárními implantáty věnovat přístrojovému potápění?
Potápění je sport spojený vždycky s jistým rizikem, které může být u lidí postižených hluchotou nebo po ušní operaci zvýšené.

Před návratem k potápění po provedené implantaci by měl příjemce implantátu počkat alespoň 3 měsíce a měl by dokázat vyrovnávat tlak v operovaném uchu, musí být zcela vyléčený a neměl by trpět závratěmi, ztrácet rovnováhu, ani cítit bolest.
Rovněž má být vyloučeno takzvané hemotympanum (tj. přítomnost krve za ušním bubínkem).

Také by měla být mikroskopickým vyšetřením vyloučena přítomnost píštěle. Při při vyšetření ušního bubínku metodou, kdy lékař jemně foukne vzduch do zvukovodu, by se mělo prokázat, že příjemce nepociťuje závrať a bubínek se nedotkne při maximální výchylce svým středem elektrody kochleárního implantátu.
Rovněž je třeba, aby byl normální výsledek neurologického vyšetření. Všechna tato doporučení prodiskutujte se svým specialistou na ORL a postupujte podle jeho rad.


Můj dotaz se týká zbavování se plynu z mého těla. Jsem technický potápěč a po hlubokých ponorech jsem vždy velmi unaven. Zkoušel jsem měnit faktory přechodu, ale problém přetrvává. Kromě hlavy a chodidel mám potetované celé tělo. Otázka tedy zní: Trvá u mne vytěsnění plynu déle kvůli tetovacímu inkoustu v těle, nebo se jedná o mýtus.
Rychlost vytěsnění plynu z těla tetování nijak neovlivňuje. Desaturace je u každého jiná, dokonce se liší i den ode dne.

Jako jediné logické řešení se nabízí redukce saturace. Tu lze vypočítat použitím hloubky, délky ponoru a koncentrace dusíku (inertního plynu) v dýchací směsi.


Není-li k dispozici dekompresní komora, doporučuje DAN dekompresní léčbu rekompresí ve vodě?
DAN nedoporučuje potápěčům s příznaky dekomprese, aby se pokoušeli o rekompresi ve vodě při dýchání normálního vzduchu. V některých částech světa se potápěči léčí rekompresí ve vodě, protože tam neexistují hyperbarické komory.

Jsou dostupné výsledky výzkumů, při kterých se potápěči léčili v komorách podle tabulek amerického námořnictva, přitom však dýchali vzduch namísto kyslíku. Procento úspěšnosti bylo v tomto případě velice malé.
Proto je nepravděpodobné, že by rekomprese pod vodou při použití vzduchu byla účinnější než shora uvedený příklad. V některých oblastech se však úspěšně použila rekomprese pod vodou, když potápěč dýchal kyslík namísto normálního vzduchu.
Rekomprese pod vodou však představuje další možná nebezpečí, proto by se o ni neměl pokoušet nikdo, kdo nemá nutný výcviku i potřebnou výbavu, a není-li zároveň přítomen člověk, který dokáže potápěče zdravotně vyšetřit. Všechny prerekvizity potřebné pro rekompresi pod vodou zpravidla převyšují možnosti lidí, kteří postiženému potápěči přímo na místě pomáhají.

V současné době tedy DAN rekompresi pod vodou nedoporučuje.


O víkendu jsem se potápěl, každý den jsem absolvoval tři ponory a potápění jsem ukončil v neděli kolem poledne. Po oba dva dny jsem měl potíže s vyrovnáváním tlaku v uších a při posledním ponoru jsem zažil reverzní blok. Nyní slyším dobře a nemám žádné bolesti, ale na jedné straně krku mám několik bublinek, které mohu nahmatat a stisknout, které však nebolí. Slyšeli jste někdy něco podobného?
Vzduchové bublinky se pod kůží na krku (ani nikde jinde na těle) normálně nevyskytují. I když to může vypadat, jako by se jednalo o zachycený vzduch, který se tam dostal ze středního ucha, bylo by to dost zvláštní, protože nemáte žádné bolesti, ani další průvodní příznaky, např. zvonění nebo hučení v uších, či dokonce ztrátu sluchu.

Barotrauma středního ucha může spíše poškodit ušní bubínek nebo některou z dalších jemných vnitřních membrán přenášejících zvuk uvnitř ucha.
I když se to nedá tvrdit najisto, v tomto případě je pravděpodobnější, že váš „uvězněný vzduch“ (subkutánní emfyzém) je následek plicního barotraumatu.

Někdy se plíce při problémech s vyrovnáváním tlaku přetlakují. Stává se to v případech, když se potápěč snaží vtlačit vzduch do dutin a do středního ucha silněji, než je to zapotřebí.
Takové úsilí může nadměrně zvýšit tlak ve vzduchových plicních prostorech, což pak způsobí únik vzduchu skrze plicní tkáň.

Následně se může vzduch dostat do ramene, krku nebo dokonce do obličeje. Subkutánní emfyzém nevyžaduje dekompresní léčbu. Doporučujeme však, abyste vyhledal svého lékaře, který určí příčinu vašich bublinek.


Většině turistů trvá přibližně 24 hodin dostat se do našich výletních rezortů v Thajsku. Vypozoroval jsem, že mnoho z nich začne s potápěním ihned po příjezdu a často i pijí dost alkoholu. Nevystavují se většímu nebezpečí rozvoje dekompresního onemocnění, hlavně tím, že se hned začnou potápět po absolvování dlouhého letu? Neměli by počkat alespoň jeden den a začít se potápět s větším časovým odstupem po cestě?
Při dlouhých letech může dojít k mírné dehydrataci, zvláště když cestující překročí několik časových pásem a k dehydrataci přispívá i konzumace alkoholu. Všeobecně se má za to, že dehydratace zvyšuje riziko rozvoje dekompresního onemocnění, protože vyplavování inertního plynu (při potápění se jedná o dusík) u dehydrovaných jedinců probíhá pomaleji.

Neexistují však žádné důkazy o zvýšeném výskytu DCI během prvního dne po cestě, proto nemůžeme jednoznačně doporučit, aby se po příletu nejdříve čekalo 24 hodin a teprve potom začalo s potápěním.

Přesto však radíme začít pomalu a s méně častými konzervativními ponory do malých hloubek, hlavně v případech, kdy předcházelo skutečně dlouhé a náročné cestování; mohlo dojít k silnější dehydrataci; od posledního potápění uplynula dlouhá doba a v případě, že se bude používat neznámá / pronajatá výbava v novém a neznámém prostředí.

Nenáročný start umožní potápěči odpočinout si a zavodnit organizmus, přizpůsobit se novému klimatu i jinému časovému pásmu a seznámit se s novou / pronajatou výstrojí


Příští měsíc chci vystoupit na horu Rinjani nedaleko Bali, ale ještě předtím chci absolvovat několik ponorů. Až po objednání celé cesty jsem si všiml, že časový interval mezi ponory a výstupem na horu je kratší, než jsem očekával, proto potřebuji informace ohledně bezpečnosti výstupu po provedených ponorech. Pro první den plánuji dva ranní ponory maximálně do hloubky 18 metrů, potom chci celý den odpočívat. Následující den chci vystoupit na horu do výšky asi 2700 metrů. Další 3 dny chceme zůstat ve výšce něco nad 2500 metrů. K celé akci se snažím získat informace, ale protože lety se uskutečňují v mnohem vyšších výškách, nicméně po kratší dobu, tak se v tom vůbec nevyznám. Mohli byste mi prosím říci, jak dalece je můj časový plán bezpečný?
Má-li se provést nějaký výstup nad 700 metrů, platí doporučení závazná pro cestování letadlem po uskutečněných ponorech.

V tomto případě DAN doporučuje zůstat ve výšce u hladiny moře nejméně 18 hodin po ponoru, a jestliže došlo k jakékoliv dekompresi, prodloužit tuto dobu o několik dalších hodin.


Jak dlouho bych se měl zdržet potápění, když mi následkem infekce praskl ušní bubínek? Stalo se mi to před třemi týdny a chtěl bych vědět, zda se můžu vrátit do vody v rámci týdnů nebo spíše měsíců
Těžko říci, jak dlouho musíte zůstat „z vody venku“ po perforaci ušního bubínku, protože to závisí na tom, jak velkou škodu infekce způsobila a jak rychle se uzdravujete. Jisté však je, že úplné uzdravení ušního bubínku trvá několik týdnů, teprve potom je tento orgán schopen čelit různým tlakům, které potápění nutně provázejí.

Musíte se poradit se svým specialistou na ORL a když zjistíte, že je perforace bubínku zcela uzavřená, další dotaz by měl znít, jak dlouho bude trvat, než jej bude možno vystavit plnému zatížení.
Po silném poškození způsobeném infekcí se ušní bubínek nemusí spontánně uzavřít ani po šesti týdnech a dokonce může být zapotřebí i chirurgického zákroku.
Po takové operaci je třeba dostatečně dlouhého času na úplné vyhojení, tj. až do doby, kdy tento orgán spolehlivě snese změny tlaku.


Na internetu jsem se dočetl, že korál mi může růst i pod kůží. Je to pravda?
Není. Korál v lidském těle žít nemůže. Jedná se o mořské živočichy, kteří mimo mořské prostředí nerostou. Některé bakterie, různí paraziti a jiné cizí organismy se vyvinuli tak, že v lidských tkáních mohou žít i rozmnožovat se, ale korálů se to netýká.

Lidé i koráli jsou sice součásti stejné živočišné říše, ale jejich tkáně a tělesné soustavy jsou neslučitelné.

Když dojde k poranění člověka, tělo aktivuje, posílí a zvýší produkci leukocytů (bílých krvinek).
Tato produkce leukocytů přispívá k tvorbě hnisu, který se shromažďuje v ráně a podporuje vytěsňování cizích látek. Jestliže tělo nedokáže cizí substanci (např. korál) eliminovat, obklopí ji imunními buňkami, čímž se vytvoří granulom.

Stane-li se tak, cítí člověk pod kůží v místě vytvořeného granulomu bouli. V takovém případě je potřeba sledovat možnost vzniku infekce (projevující se zarudnutím, horkostí a bolestí), ale určitě nejde o to, že by pod kůží rostl korál.


Proč trvají účinky dekompresního onemocnění (DCS) déle než 12 až 18 hodin, kterých je zapotřebí pro zbavení se plynu? Vedou bublinky způsobující DCS k dalším problémům v těle, které přetrvávají déle? Je-li tomu tak, proč jsou ponory v komoře tak účinné při zmírňování příznaků DCS, a to dokonce i po jednom dni, kdy hladina inertního plynu v těle již není zvýšená?
DCS se může projevovat různým způsobem a příznaky závisí na tělesných systémech, které jsou postižené. Při DCS způsobuje zpravidla velké množství bublinek mechanické poškození tkáně a přerušení toku krve do některých částí těla.

V endotelu (tj. v buňkách lemujících vnitřní povrch krevních a lymfatických cév) dochází k podráždění, což vede k zanětlivým reakcím, které mohou způsobovat srážení krevních destiček a hromadění bílých krvinek.

Hojení zánětu a poškození tkáně nějakou dobu trvá, což je právě důvod, proč příznaky DSC trvají déle než čas potřebný ke zbavení se inertního plynu.

Hyperbarická kyslíková terapie (HBOT) může být účinná několik dnů až týden (nebo i déle) po ponoru, protože HBOT působí silně protizánětlivě a okysličuje poraněné tkáně, a to významně pomáhá léčbě. HBOT se často používá, pokud došlo k poškození tkáně, zánětu a dalším zraněním, i v případě, že se v těle již nenachází žádný inertní plyn. HBOT zahájená brzy po zranění navíc podporuje i rychlejší vyplavení inertního plynu.


Nedávno jsem podstoupil stapedektomii. Mohu se potápět, a jaké riziko je s tím spojené?
Specialisté na ORL vyškolení i na potápěčskou medicínu se v názorech na potápění po stapedoktomii liší.

Při stapedoktomii se jedná o chirurgický zákrok s cílem vyřešit ztrátu sluchu pomocí náhrady kosti ušního třmínku ve středním uchu protézou.
Rozdílnosti v názorech se vlastně vztahují na možnost potápění jedinců s jakýmkoli postižením uší, které zvyšuje nebezpečí trvalého poškození sluchu.

Všichni z nás, kdo se potápíme, vystavujeme svůj sluch nebezpečí barotraumatu (zranění způsobenému tlakem) středního a/nebo vnitřního ucha, což zvyšuje riziko ztráty sluchu. Zatímco někteří specialisté na ORL jsou zásadně proti potápění jedinců trpících jakýmkoliv ušním problémem, jiní zastávají názor, že pacienti, kteří rozumí povaze svého zdravotního problému a přijímají možné riziko, se potápět mohou.

Několik studií popisuje nevelké počty lidí potápějících se po stapedektomii. Získané výsledky naznačují, že sledovaní jedinci nepodstupovali větší nebezpečí poranění, než tomu bylo u kontrolních skupin potápěčů, pokud ovšem dokázali bezpečně vyrovnávat tlak v uších a v dutinách podle změn okolního tlaku. Přitom je však nutno zdůraznit, že následky neschopnosti vyrovnat tlak mohou být větší u potápěčů, kteří podstoupili chirurgický zákrok typu stapetoktomie. Neschopnost účinně vyrovnat tlak v prostoru středního ucha nebo pokus učinit tak příliš násilně, může vychýlit protetický třmínek ze své správné polohy.

Takové vychýlení lze napravit zase jen chirurgicky a může mít za následek trvalou ztrátu sluchu. Potápění po stapetoktomii nese s sebou i další nebezpečí, a sice to, že při poškození protézy může dojít k poranění kulatého nebo oválného okénka hlemýždě. Takové zranění může trvale poznamenat sluch i vnímání rovnováhy.

Opět platí již shora uvedená skutečnost: Nebezpečí zranění sice není nutně větší než to, jakému čelí ostatní potápěči, ale v případě, že by k němu došlo, budou následky závažnější. Než se rozhodnete v potápění pokračovat (nebo s potápěním začít), určitě je nezbytné důkladně projednat svou způsobilost k potápění s lékařem, vyhodnotit všechny dostupné informace a naprosto upřímně vyhodnotit všechna pro a proti.“


Když nemám nasazenou kuklu, nemám problém s vyrovnáváním tlaku v uších. Ale s nasazenou kuklou mám vždy velké potíže. V čem je rozdíl?
Když tlakujeme prostor středního ucha pomocí manévru Valsalva (nebo použitím nějaké jiné techniky), membrána ušního bubínku se mírně vyklene směrem ven.

Je-li zvukovod nezakrytý a může tento tlak přenést, voda uvnitř se pohybuje poměrně snadno.

Kukla, která těsně přilehne k vnějšímu uchu, tento pohyb vody silně omezí, čímž se výrazně sníží schopnost potápěče tlak vyrovnat.

Snadnou odpomocí je vložit prst pod kuklu v blízkosti ucha, což umožní snadnější pohyb vody.

Jiné řešení, které upřednostňuje řada potápěčů, je vyříznout uvnitř kukly blízko ušního kanálku otvor, a sice ve vnitřním potahu a neoprénu, ale nechat vnější krycí materiál (potah) neporušený.

Takový otvor umožní vodě pohybovat se, i když s mírným omezením.


Ahoj DANe, mohu se potápět s vysokým krevním tlakem?
V zásadě lze říci, že zvýšený krevní tlak neboli hypertenze není kontraindikací pro rekreační potápění. Je však důležité o jak vysoký krevní tlak se jedná a zda nedošlo v důsledku dlouhodobě špatně léčené hypertenze k poškození nějakého orgánu.

Protože léčba vysokého krevního tlaku většinou vyžaduje užívání léků, které mohou mít v některých případech významné vedlejší účinky, je nutné nejdříve určit, zdali předepsaná medikace potápěče při rekreačním potápění neohrožuje.


Bylo mi diagnostikováno Patentní Foramen Ovale (PFO, otvor mezi srdečními síněmi) druhého stupně. Vím, že mohu absolvovat operaci a nechat si tento otvor uzavřít tzv. deštníkovým okludérem. Vyřešila by mi taková operace můj problém? Budu se potom moci pravidelně potápět?
Podle směrnic Švýcarské společnosti pro podvodní a hyperbarickou medicínu (SUHMS) se může potápěč s druhým a třetím stupněm PFO potápět, pokud bude dodržovat pravidla pro „potápění s malým množstvím bublinek“. Jedná se o následující doporučení:
  1. Nejhlubší fáze musí proběhnout hned na začátku ponoru a je nutné se vyhýbat ponorům typu jo-jo (neprovádí se opakované vstupy do zóny 0-10 metrů).
     
  2. Rychlost výstupu k hladině se v horních 10 metrech sníží na 5 metrů za minutu.
     
  3. V hloubce 3-5 metrů se provede bezpečnostní přestávka v délce 5 až 10 minut.
     
  4. Nemá se potápět až na hranici možností dekompresního ponoru a neprovádějí se ponory s povinnou dekompresní přestávkou.
     
  5. Před následným ponorem musí trvat přestávka na hladině nejméně 4 hodiny.
     
  6. Denně se smí absolvovat nejvýše dva ponory.
     
  7. Po ponoru je nutno vyhýbat se intenzivnímu zahřátí pokožky (např. opalování na slunci, horké sprše, sauně).
     
  8. Při potápění s Nitroxem i při používání vzduchu podle dekompresních tabulek nebo podle počítačového nastavení je třeba věnovat pozornost toxicitě kyslíku.
     
  9. Riziko lze snížit používáním speciálních podvodních počítačů nebo příslušného software.

 

Navíc lze snížit nebezpečí přestupu bublinek do tepenného řečiště následujícím způsobem:  

  • Vyhýbat se náročným fyzickým činnostem během posledních deseti metrů výstupu k hladině (tedy na konci ponoru žádné intenzivní používání ploutví, ani plavání proti proudu).
     
  • Po ponoru se nejméně dvě hodiny vyhýbat vyčerpávajícím fyzickým činnostem.
     
  • Absolutně zakázané je potápět se s nachlazením. Kašel a násilný manévr Valsalva podporují transfer bublinek do arteriálního krevního oběhu.

 

Operace bývá účinná a po úplném zahojení byste se mohl k potápění vrátit. 


Jsem potápěč ve věku 76 let a při vyšetření EKG mi lékaři zjistili fibrilaci síní. Po vyšetření moči a krve mi hematolog předepsal Xarelto (rivaroxaban). Mohu se dál potápět?
Pomocí EKG vám byla diagnostikována fibrilace síní, o které se předtím nevědělo, proto jste nyní léčen Xareltem (rivaroxabanem).

Přestože se jedná o chronickou záležitost, máte-li normální tepovou frekvenci bez dalších příznaků při fyzické zátěži (což se zdá být váš případ), můžete se potápět i nadále.


Mám nízký krevní tlak. Je pro mne bezpečné začít s potápěním?
Zpravidla ano! Jestliže vás nízký krevní tlak neomezuje v normálních činnostech na pevnině, neměl by způsobovat potíže ani při potápění.

Doporučujeme však poradit se s lékařem a absolvovat klinické vyšetření ještě než s potápěním začnete, zvláště pokud jste se s příznaky nízkého krevního tlaku již někdy setkal.


Je zobrazeno 41 - 60 položek z celkového počtu 60.