Časté otázky na téma zdraví 

Zde je seznam opakovaně kladených otázek za několik minulých let. Tento seznam sestavili vedoucí činitelé DAN a nabízí konkrétní rady (založené na ověřených důkazech), které by si naši členové měli vzít k srdci.

Hledání

Jsem aktivní potápěčský instruktor a potřebuji si nechat vytrhnout stoličku a na její místo nechat vsadit implantát. Chtěl bych vědět, na jak dlouho mám přerušit potápění, samozřejmě za předpokladu, že nebudou s extrakcí zubu ani s implantátem žádné komplikace
Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. Na webové stránce DAN však existuje poměrně hodně informací týkajících se právě takových situací, z nichž některé uvádím zde: Do současné doby nedospěli zubní chirurgové k univerzálním radám či doporučením ohledně potápění po chirurgickém zákroku v oblasti dutiny ústní. Všeobecně samozřejmě platí, že čím komplikovanější je zákrok, tím déle je třeba s potápěním počkat. Případné komplikace po zákroku prodlevu prodlužují, stejně jako další zdravotní problémy, ale i konzumace tabáku a alkoholu.

Během pooperační osseointegrace (tj. strukturálního a funkčního spojení mezi živou kostí a povrchem umělého implantátu) je nutné vyhnout se jakémukoliv tlaku na kůži nad implantátem a krycím šroubem nebo hojící se podpěrou (část implantátu, na kterou se fixuje korunka).

Pokud se začnete po chirurgickém zákroku potápět příliš brzy, průvodní tlak (i když nemusí být moc velký) by mohl operovanou oblast poškodit. Jestliže se např. postranní skusové části náustku regulátoru nacházejí nad implantátem, mohou přenesené síly poškodit vyhojení implantátu. Ale je třeba zvážit i další skutečnosti a potápění by se mělo odložit na dostatečně dlouhou dobu, aby nedošlo ke komplikacím souvisejícím s chirurgickým zákrokem v ústní oblasti. Především je třeba dát pozor na:

  • dokonalou revaskulalarizaci (obnovení cévního zásobení v operované oblasti);
  • stabilizaci implantátu;
  • změny tlaku v ústní dutině a v nosních dutinách;
  • schopnost pacienta držet regulátor v ústech; a
  • užívání léků kvůli bolesti nebo infekci.

 

Přenášení kostních štěpů a operace dutin jsou složitější zákroky, které vyžadují přerušení potápění na delší dobu. Čím větší je oblast štěpu, tím déle je třeba počkat. Někteří lékaři doporučují vyhnout se jakýmkoli činnostem, které způsobují mikropohyb, po dobu alespoň šesti měsíců. Úplné zhojení kosti v oblasti implantátu sice může trvat až jeden rok, nicméně zubní chirurg může určit i kratší dobu, po které je možno se k potápění vrátit. Chirurg, který provede vaši operaci, sice nemusí být potápěč, ale měl byste se řídit jeho radami.

Ve vašem případě se sice jedná o implantát stoličky, a tudíž byste neměl mít se skusem regulátoru žádné problémy, ostatní aspekty je však třeba zvážit.


Mám dvě zdravotní otázky a obě se týkají problémů se zuby: Jak dlouho bych měl čekat s potápěním po vytržení zubu? A na jak dlouho se doporučuje přerušit potápění po kostní transplantaci kvůli umístění šroubu zubního implantátu?
Vytržení zubu nemusí vyžadovat přerušení potápění. Jestliže jste neměl komplikace, můžete se potápět, kdykoli se vám zachce. Jestliže jste absolvoval kostní transplantaci před implantací zubní protézy, doporučujeme dodržet rozumnou dobu na zotavení se.

V obou případech však potápění neznamená žádný zvláštní problém. Jakmile vám váš maxilofaciální chirurg sdělí, že můžete bez omezení vykonávat normální činnosti běžného života, můžete se znovu začít i potápět.


Nedávno jsem se vrátil z potápěčské dovolené. Po návratu mne začal bolet zub a o tři dny později byl nutný zákrok na kořenovém kanálku. Můj zubař mi řekl, že zná jiného potápěče, který také potřeboval vyřešit problém s kořenovým kanálkem a jeden známý mé manželky (také potápěč) měl stejný problém. Je to náhoda, nebo se jedná o problém související s potápěním?
Nebyla prokázaná žádná souvislost mezi kořenovými kanálky a přístrojovým potápěním. Je však možné, že opakované pevné svírání regulátoru mezi zuby mohlo zesílit již existující problém.

Léčba kořenového kanálku je zpravidla nutná poté, kdy byl zubní nerv poškozen nějakým přímým nárazem do oblasti zubů, nebo takové poškození souvisí se zubním kazem, abscesem, či jinou infekcí.
Většina zákroků na zubních kanálcích se provádí u pacientů starších 50 let, u kterých se vyskytla některá z výše uvedených situací a kteří celý život své zuby používali.
U tisíců certifikovaných potáčů starších 50 let se zprávy o problémech s kořenovými kanálky prakticky nevyskytují.
S největší pravděpodobností se tedy jednalo o náhodu a zmíněné shodné problémy by se objevily i bez účasti na potápěčských aktivitách.
Bezprostředně po zákroku na kořenovém kanálku existuje určité (malé) nebezpečí vzniku infekce, ale jestliže váš zubař považuje zákrok za úspěšný bez další potřebné léčby, neměl byste mít při potápění s vyléčeným zubem žádný problém.


Je mi 45 let a potápím se od roku 2012. Chtěl bych vědět, zdali se mohu potápět se zánětlivým střevním onemocněním.
Mezi nespecifické střevní záněty (angl. zkratka IBD) patří ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. K jejich hlavním příznakům patří průjmy, které mohou být krvavé, bolesti břicha, nutkání na zvracení a zvracení, často provázené horečkou a ztrátou hmotnosti.

Zánětlivé střevní onemocnění se obvykle vyskytuje u potápěčů ve věku od 20 do 40 let, kteří se potýkají s následujícími příznaky:

  • střídavé onemocnění s dlouhými obdobími normální funkce střev; a
  • různé komplikace včetně anémie, poruchy minerálové rovnováhy, dehydratace, nedostatečného vstřebávání tekutin, onemocnění jater a celkové slabosti.

Medikamentózní léčba často zahrnuje kortikosteroidy, které snižují schopnost organismu potlačovat infekce.

Tělesná způsobilost k potápění:
Jedinec s příznaky IBD by se neměl potápět, dokud nebylo léčbou dosaženo remise (potlačení příznaků), která trvá i bez další medikace. Jedinec bez výrazných příznaků IBD nepodstupující léčbu tohoto onemocnění může o potápění uvažovat, pokud je dostatečně kardiovaskulárně zdatný.


Je mi 56 let a těším se dobrému zdraví. Před třemi lety mě však postihla příhoda idiopatické plicní embolie. Již neužívám žádné léky proti srážlivosti krve a stále jsem velmi aktivní. Mohu se potápět?
Po prodělané plicní embolii je při posuzování způsobilosti k potápění potřeba zvážit několik věcí. Za prvé je nutné zjistit příčinu, protože se musí vyhodnotit nebezpečí možného opakování. Určit míru takového rizika může být ve vašem případě obtížné, protože vaše embolie byla idiopatická (neznámého původu).

Dále je nutno zjistit rozsah poškození plíce.
Zjizvení a/nebo srůsty mohou bránit řádné výměně plynů, což by bylo při potápění nebezpečné. V tomto konkrétním případě nemůže posoudit způsobilost k potápění DAN, to musí učinit lékař na místě. Nejlépe by bylo začít tím, že by se pořídil podrobný snímek metodou spirálního CT s vysokou rozlišovací schopností, aby se zjistilo, zdali je nějak poškozena plicní tkáň. Jestliže tomu tak není a běžnou fyzickou zátěž snášíte bez problémů, dá se o potápění uvažovat.
Plicní hypertenze a s ní spojené zdravotní stavy mohou toleranci fyzické zátěže omezovat. Rovněž některé léky mohou mít vedlejší účinky, které omezují schopnost bezpečně se potápět, proto byste měl se svým lékařem prodiskutovat všechny léky, které užíváte, ale i celou svou anamnézu.
Jestliže vám lékař návrat k potápění schválí, vyžádejte si od něj takový souhlas písemně, abyste jej mohl předložit organizátorům a provozovatelům potápěčských výprav, kteří budou od vás pravděpodobně vyžadovat nějaké písemné prohlášení v tomto smyslu ještě předtím, než vám potápění povolí


Minulý týden jsem dostal rýmu a vysokou horečku, měl jsem i dýchací potíže. Můj lékař mě vyšetřil, diagnostikoval bronchospazmus a rozhodl, abych 3 dny užíval antibiotikum azitromycin a potom ambroxol. Teď mi připadá, že už mám dýchání zcela v pořádku a za několik dní podstoupím další klinické vyšetření. Chtěl bych znát váš názor, kdy se budu moci začít znovu potápět.
Bezpečně se můžete znovu potápět, až vám váš lékař potvrdí, že akutní

at upper airways and bronchial level is completely recovered and thus you may discontinue the medication therapy.zánět horních dýchacích cest i průdušek zcela ustoupil a nemusíte již užívat žádné léky.


Před několika měsíci jsem měl spontánní pneumotorax. Jak dlouho bych měl čekat, než se zase začnu potápět?
Je mi líto, ale v současné době se spontánní pneumotorax považuje za absolutní kontraindikaci pro potápění.

Je tomu tak ze dvou důvodů.

  1. Za prvé, jestliže k tomu došlo bez nějakého zranění (odtud výraz „spontánní“), může k němu dojít kdykoli znovu. Ve skutečnosti statistiky potvrzují, že polovina z těch, kdo zažili spontánní pneumotorax v minulosti, ho někdy v budoucnosti prodělá znovu.
  2. Za druhé, když dojde k pneumotoraxu během potápění, jakýkoli pokles tlaku, např. během výstupu k hladině, zvýší objem vzduchu v pohrudniční dutině, což vede k tzv. tlakovému pneumotoraxu, kdy vnitřní tlak stlačuje plíce a srdce.

Jedná se o život ohrožující stav, obzvláště v případě, že by němu došlo pod vodou, těsně po vynoření se na hladinu, nebo i po vynoření na potápěčském člunu. Zkrátka a dobře, existuje příliš vysoké nebezpečí možných fatálních následků, takže byste měl uznat, že se potápět nemůžete. Toto omezení platí i pro ostatní hyperbarické situace, např. v hyperbarických komorách, i kdyby se jednalo jen o výcvikové účely.


Jaký dopad bude na mne mít premenstruační syndrom (PMS), když se budu potápět?
Premenstruační syndrom je vlastně množina málo známých a nepřesně definovaných psychofyziologických příznaků, které zažívá mnoho žen (25-50 procent) na konci menstruačního cyklu těsně před začátkem menstruačního krvácení. K těmto příznakům patří změny nálady, podrážděnost, zpomalené uvažování, pocity napětí, únava, deprese, bolesti hlavy, nadmutí břicha, otoky, citlivost prsou, bolesti kloubů a touha po jídle. Silný premenstruační syndrom může zhoršit již existující emoční poruchy. I když se v některých případech používá progesteron, spolehlivá léčba není k dispozici.

PROBLÉMY S TĚLESNOU KONDICÍ PŘI POTÁPĚNÍ

Výzkumy prokázaly, že během premenstruačního syndromu jsou u žen nehody častější. Proto se doporučuje, aby ženy v tomto období prováděly konzervativnější ponory. Nicméně neexistují žádné vědecké důkazy, že by byly náchylnější k dekompresní nemoci nebo k jiným potápěčským zraněním/nehodám.

Všichni jedinci (tedy nejen ženy) s příznaky deprese nebo s antisociálními tendencemi by měli být vyšetřeni na způsobilost pro potápění – představují totiž nebezpečí pro sebe i pro svého potápěčského kolegu.


Chtěla jsem se zeptat, jaká forma antikoncepce je k potápění nejvhodnější. Nyní používám nehormonální nitroděložní tělísko (angl. zkratka IUD) uvolňující měděné ionty.
V souvislosti dekompresním stresem není v současné době upřednostňována žádná antikoncepční metoda. Co se týče používání nitroděložního tělíska během potápění, nejsou k dispozici žádná data ani výsledky klinických studií a já sám nevidím kontraindikaci pro používání této metody při potápění.

Zpravidla platí, že pokud se nevyskytují vedlejší účinky a/nebo není prokázaná trombóza (což by ovšem také ovlivnilo samotný předpis antikoncepce), nejsou kontraindikovány ani perorální antikoncepční přípravky.

Přesto však doporučujeme raději volbu konzervativnějších profilů potápění (tj. ponory bez dekompresních zastávek, nejvýše dva ponory denně, maximálně do hloubky 30 metrů, s časem v nejnižším bodě ponoru po dobu asi 70-75% z maximálně povolené lhůty, pokud možno s použitím Nitroxu po čas ponoru vypočtený pro dýchání vzduchu)


Můj dotaz se týká kojení a potápění. Nedávno se nám narodilo dítě. Manželka stále kojí a chtěla by v tom pokračovat ještě alespoň 4 měsíce. Zároveň by se však chtěla co nejdříve vrátit k potápění. Zajímalo by mne, zdali dusík postupně nasycuje tkáně a jaké množství tohoto plynu se dostane do mléka, což by mohlo postihnout dítě. Potápíme se maximálně do 30 metrů a pod vodou zůstáváme jen tak dlouho, abychom splnili limity pro nekompresní potápění. Byl na toto téma proveden nějaký výzkum? Jaký dopad by to mohlo mít na naše dítě? Manželka před potápěním odstřikuje mléko do zásoby, aby mohla po ponoru krmit dítě mlékem bez dusíku, ale jak dlouho trvá, než se dusík vytěsní z prsní tkáně?
V mateřském mléce se dusík neshromažďuje, ale i kdyby tomu tak bylo, příjem tohoto mléka by neznamenal pro dítě žádné nebezpečí dekomprese. Vaše manželka se tedy může vrátit k potápění již několik týdnů po porodu (všeobecně se doporučuje počkat alespoň 3 týdny na „vzpamatování se“ z porodního traumatu a s tím souvisejících hormonálních změn).

Během několika prvních měsíců doporučujeme potápět se v mezích ponorů bez dekomprese, tj. ponorů, pro které nejsou předepsané povinné dekompresní zastávky, neboť by se neměly podceňovat tělesné změny způsobené 9 měsíci těhotenství.

V období, kdy bude Vaše manželka stále ještě kojit, může prakticky zjistit jen jednu nevýhodu: tlak vytvářený neoprénovým oblekem na hruď a na prsa by mohl (v některých případech) snížit tvorbu mléka (je známo, že ženy, které již nechtějí kojit, nosí kolem hrudníku těsné šaty, nebo si bandážují prsa).
Vaše žena však nebude mít na sobě neoprénový oblek po celý den, proto není toto nebezpečí příliš velké.


Je bezpečné kojit dítě bezprostředně po potápění?
Ano, je to bezpečné. Mateřské mléko není potápěním nijak postižené a kojenci nehrozí žádné nebezpečí dekompresního onemocnění.

I když je třeba říci, že ve všech tkáních a tekutinách těla matky se shromažďuje dusík, po bezpečném ponoru se inertní plyn vyplavuje velmi rychle.
V mateřském mléce se sice může vyskytnout zanedbatelné množství dusíku, ale jedná se o inertní plyn, který pro kojence neznamená žádné nebezpečí. Určité nebezpečí však hrozí od bakterií nacházejících se na kůži pod oblekem, proto je nutné důkladné očištění prsu po provedeném ponoru a před kojením, aby se předešlo systémovému onemocnění.


Nedávno jsem byl požádán, abych v kurzu učil šestnáctiletou autistickou dívku. Chtěl bych vědět, zdali to není kontraindikováno a nehrozí nějaké nepříjemné důsledky.
Z různých důvodů představuje autismus pro potápění kontraindikaci. Jedním z mnoha důvodů je problém s komunikací, který by mohl pro zmíněnou dívku znamenat v prostředí pod vodou velké nebezpečí.

Jelikož je přesné posouzení a vyhodnocení daného problému mimořádně choulostivé a zároveň složité, doporučuji obrátit se na specialistu vyškoleného na potápěčskou medicínu, který by měl dívku vyšetřit a sdělit vám své doporučení. Kromě toho byste měl také vzít v potaz posudek neuropsychiatra, který o tuto dívku pečuje.


Sürekli dalıştan sonra baş ağrısı çekiyorum. Migrenim yok ve kısa dalışlardan sonra da sıkıntı olmuyor. Sorun ne olabilir?
Uzun dalışlardan sonra kronik olarak yinelenen baş ağrılarının birçok nedeni olabilir.

Bunların çoğu:

  1. Yanlış nefes almak tekniklerinden kaynaklanan kandaki karbondioksit birikimi. Bu baş ağrıları oldukça şiddetli olabilir ve uzun sürebilir.
  2. Uygun olmayan dalış pozisyonu nedeniyle servikal omurun aşırı gerilmesi. Genellikle boyun kaslarında sertleşme olur.
  3. Regülatör ağızlığının çok sert ısırılarak çiğnenmesi boyun kaslarının fazla zorlanmasına yol açabilir ve bu da baş ağrısına neden olabilir ancak dalıştan sonra hızlı bir şekilde geçer.

Mám studenta, který se chce naučit potápět, ale má mozkovou obrnu. Jaké s tím mohou být problémy
Tento stav představuje mozkovou poruchu při narození, která má za následek určitou míru svalové slabosti. Může se jednat o širokou škálu klinických problémů – od „neobvyklé chůze“ až po velmi vážné problémy způsobující různý stupeň invalidity.

V některých případech jsou průvodními jevy epileptické záchvaty, neschopnost učení se a poruchy mluvení.
Způsobilost k potápění záleží na rozsahu postižení, který se může lišit v každém jednotlivém případě.

Zájemci s mírnými poruchami mohou být k potápění způsobilí, ti se závažnějším postižením se mohou zařadit do některého programu přístrojového potápění pro hendikepované.
ùDůležitým předpokladem však je absence epileptických záchvatů a schopnost zvládnout dovednosti nezbytné pro pohyb ve vodě.
Způsobilost k přístrojovému potápění se musí posoudit individuálně.


V mládí měl můj syn období, kdy několikrát omdlel. Lékaři nikdy nezjistili proč a zdá se, že z toho vyrostl. Nyní se chce naučit potápět. Nemůže jeho anamnéza představovat problém?
Na tuto otázku lze odpovědět jen stěží, protože přechodné změny úrovně vědomí mohou být způsobeny různými příčinami. Patří k nim např. mdloba, pokles krevního tlaku, který se u mladých lidí vyskytuje poměrně často, změny srdečního rytmu (ty se naopak projevují častěji u starších lidí), vliv medikace, ale také psychické problémy, včetně halucinací.

Podobně jako u epilepsie má jakákoli ztráta vědomí pod vodou těžké následky. Při potápění s Nitroxem nebo se smíšeným dýchacím plynem může zvýšený parciální tlak kyslíku zvyšovat pravděpodobnost záchvatu. Riziko záchvatu zvyšuje i vyšší množství oxidu uhličitého. Nejlepší by bylo zjistit přesnou příčinu tehdejších změn vědomí, v takovém případě by byla možná účinná léčba. Dokud se však příčina nezjistí, nelze odpovědně rozhodnout, zdali je příslušný zájemce o potápění k této činnosti způsobilý nebo ne. Diagnostika si možná vyžádá ještě nějaký čas, ale návštěva u neurologa nebo jiného specialisty je nezbytná.


Potápění doslova miluji, ale nedávno mi byla diagnostikovaná roztroušená skleróza. Mohu se dál potápět?
Toto imunologické onemocnění postihující mladé i starší jedince se vyznačuje epizodami neurologických poruch, mezi kterými často dochází k remisím. Rozsah postižení se velmi různí. V poslední době se léčba značně zlepšila.

Tělesná způsobilost pro potápění

  1. Neexistuje žádný důkaz o tom, že by potápění mohlo mít na toto onemocnění nějaký vliv. Asi před dvaceti lety se neúspěšně testovala možnost léčby roztroušené sklerózy pomocí hyperbarického kyslíku. Samotné onemocnění se tehdy touto léčbou nezhoršilo, ale ani nezlepšilo.
     
  2. Osoby trpící roztroušenou sklerózou by se neměly příliš fyzicky vyčerpávat a rovněž by se měly vyhýbat podchlazení i přehřátí. Zájemci o potápění by měli tuto skutečnost respektovat.
     
  3. Je třeba individuálně posoudit, zdali je jedinec trpící roztroušenou sklerózou, který se zajímá o potápění, schopen zvládnout fyzickou zátěž i potřebné dovednosti. Proto by se měl každý takový zájemce poradit se specialistou na potápěčskou medicínu a s neurologem.

Jsem instruktor. Před několika dny ke mně přišel jeden člověk s osvědčením o způsobilosti k potápění. Řekl mi, že trpí epilepsií, je však pod kontrolou a léčí se. Obávám se, že by mohl pod vodou dostat záchvat. Můžete mi nějak poradit?
Co se týče vašeho studenta, a vůbec všeobecně, platí, že pokud jsou splněny následující tři podmínky, o potápění se dá uvažovat: - neměl záchvat více než 5 let - má normální výsledek EEG - není nutná další odborná zdravotní léčba

V tomto konkrétním případě není splněna třetí podmínka, proto navrhuji, abyste svému studentovi doporučil odborné lékařské vyšetření specialistou na potápěčskou a hyperbarickou medicínu, aby bylo možno, vzhledem k jeho anamnéze, vyhodnotit jeho skutečno způsobilost k potápění.


Jsem potápěč začátečník a mám problémy s vyrovnáváním tlaku v uších. Slyšel jsem, že se nemám potápět, jestliže užívám nosní dekongestanty (léky snižující otok nosní sliznice, neboli léky na ucpaný nos), ale je bezpečné potápět se, když na nosní sliznici aplikuji kortikosteroidy?
Noví potápěči mívají velice často problémy s vyrovnáváním tlaku v prostorách středního ucha. S přibývajícími zkušenostmi a po zvládnutí technik, které danému jedinci vyhovují nejlépe, se vyrovnávání tlaku stává snazší. Sice existuje jen málo vědeckých údajů o konkrétních lécích a jejich dopadech na potápění, ale na základě známých účinků steroidních nosních sprejů vše nasvědčuje tomu, že by neměly činit potápěčům žádné větší potíže.

I když rychlé působení dekongestantů může být velice lákavé, existuje několik důvodů, proč mohou steroidy nabízet bezpečnější řešení.
Otok a zánět buněk výstelkové tkáně Eustachovy trubice, středního ucha a vedlejších nosních dutin může vést k okluzi (uzavření) a k barotraumatu. Sliznice pokrývající tyto struktury jsou bohatě prokrveny a dekongestanty poskytují krátkodobé řešení tím, že zde zúží cévy a tím otok zmírní.

Jakmile však účinek dekongestantů odezní, otok se rychle obnoví a může být dokonce horší, než předtím – tento proces je známý pod pojmem rebound fenomén. Na rozdíl od toho nepůsobí steroidy jako vazokonstriktory (nezužují cévy), proto ani nedochází k žádnému rebound fenoménu.
Další nevýhodou dekongestantů je skutečnost, že jsou určeny pouze ke krátkodobému užívání a po delší době ztrácí účinnost. Steroid flutikazon propionát a podobné léky jsou naopak určeny k dlouhodobému užívání.
Prevence barotraumatu středního ucha je tedy nejlépe dosaženo nacvičením správných technik pro vyrovnávání tlaku ve středním uchu během sestupu bez užívání dekongestantů.


Před čtyřmi týdny jsem prodělal tympanoplastiku (uzávěr perforace ušního bubínku) a mastoidektomii (odstranění infekce z kosti za uchem). Kdy se mohu zase začít potápět, nebo bych měl snad s potápěním přestat?
Operativní zásahy v oblasti středního ucha mohou značně změnit podmínky při dýchání. Mastoidektomie je mimořádně složitá operace. Zatímco po většině zásahů souvisejících s tympanoplastikou ušního bubínku se můžete opět začít potápět poměrně brzy (i když to musí posoudit a vyhodnotit specialista na ORL), minimální délka léčby po mastoidektomii trvá 8 až 12 týdnů.

I v tomto případě musí po uplynutí uvedené doby rozhodnout odborník na ORL, zdali je možné se k potápění vrátit.
Změněná anatomie ucha po kompletním zahojení vyžaduje pečlivé vyšetření ušním specialistou, který vyhodnotí odolnost původně postiženého orgánu a možnost účinného (a bezpečného!) vyrovnávání tlaku.


Vím, že pocit únavy po ponoru může být příznakem dekompresní nemoci (DCS), jenže já se cítím po potápění unavený téměř vždy. Měl bych si s tím dělat starosti?
Možnost normální (tj. nepatologické) únavy po potápění se liší případ od případu. Podíl na tom mají hlavně následující faktory: individuální fyzická zdatnost, tepelný stres, stlačování organismu jednotlivými částmi výstroje, potápěčské dovednosti, množství práce potřebné k vykonání ponoru, psychické napětí (kladné nebo negativní), ale i míra vzrušení a rozrušení.

Zatímco tyto proměnné veličiny ztěžují posouzení únavy jako příznaku dekompresní nemoci (DCS), bylo již mnohokrát prokázáno, že mimořádně velká únava je jeden z více příznaků souvisejících s DCS.

Mechanismus vyvolávající únavu jako jeden z příznaků DCS je neznámý, i když se možná jedná o reakci na celou řadu dalších příznaků souvisejících s touto nemocí.
Mohla by být způsobena přímou stimulací nervových tkání, nebo nepřímou stimulací jiných tkání. Je možné, že velká pozornost, která se v současné době věnuje odhalení biochemických markerů DCS, pomůže tyto otázky vyřešit.

Zatím lze však pouze říci, že DCS představuje komplexní rozmanitou reakci na dekompresní poškození organizmu. Neobvyklá nebo „nepřiměřená“ únava (tj. taková, která přesahuje normální únavu daného jedince po provedených ponorech) se všeobecně uznává za příznak, který by mohl souviset s DCS.


Je zobrazeno 21 - 40 položek z celkového počtu 60.